Víla Análka
- bigbít hezky česky 

Nové fotky z Wattu z pátku.

SO 22.8.- HRACHOLUSKY - RADOST - U KOSATKY - Zrušeno
Z důvodu nesouhlasu personálu s naším novým kytaristou. Škoda ale pro příští a další léta máme oddych od několika kšeftů na Hracholuskách a budeme mít víc času na naše rodiny.

Po skončení hudební kariéry jsem vystupoval celkem 5x, z toho 3x se jednalo o svatbu. Asi mne kluci mají rádi a přizváním k účasti na těchto taškařicích chtějí docílit toho, abych již k rozhodnutí pojmout nějaké děvče za ženu nedospěl. Po příjezdu do známého sálu v Luhově nás čekala jednak skvělá svíčková a jednak překvapení v osobě nevěsty. Naše kamarádka Jitka K. zřejmě usoudila, že po 16. letech společného soužití dospěl vztah do fáze, kdy je vhodné jej posvětit manželským slibem. Moc jí to slušelo, jak je nám vlastní, prohlídce nevěsty a její róby jsme se věnovali důkladně. Překvapením naopak nebyl rozjařený stav místního velkopodnikatele Slávi, který projevil obavy o naše dýchání v parném dni a nutil nás do preventivního léku v podobě zeleného likéru. Prevence ovšem brzy hrozila předávkováním, jen díky včasnému zásahu jeho krásné manželky se situace zcela nezvrtla. /nicméně se likéru vypilo šest litrů/. Netradičně jsme produkci zahájili songy bratří Nedvědů a naším slavným opusem v Montgomery. Zábava probíhala v pohodovém spádu, již malé dávky omamných nápojů v horku uvolnily atmosféru, proběhl únos nevěsty, seznámení členů kapely s družičkami a další běžné svatební zvyklosti. V důsledku toho soubor občasně hrál ve dvou, neb nejmenovaný umělec zatoužil po tanci, takže hrála jen kytara a bicí. Bubenec v závěru podlehl množství vypitých piv a se zavřenýma očima se patrně přenesl na Metalfest a koncert jeho oblíbených Accept. Některé songy tudíž odklepal ve dvojnásobném tempu než je originál aby pak v závěru skladby bylo tempo trojnásobné, ale to již nikomu z přítomných nevadilo. Odjížděli jsme s bohatou výslužkou před druhou hodinou. Právě tak akorát, abych po páté mohl vstát do práce na plánovaný den sportovních aktivit. Děkujeme za pozvání, skvěle jsme se bavili. Pár momentek v galerii a samozřejmě na FB.

Po delší době vás zase oslovujeme tady ze stránek. Sobotní večer jsme prožili na svatebním veselí na Valše Na Zelené u Luboše a Pavly. Začali jsme pomalé, při tom tančil ženich s nevěstou v klasickém kroužku svatebčanů. První série lidi navnadila, po zrychlení skladeb už skákali všichni ale počasí, které se rovnalo tropickému dni, se všichni rychle unavili a odcházeli ven na zastřešenou terasu se nadýchat vzduchu, to se opakovalo pravidelně a najednou jsme zjistili, že si tak hrajeme pro nás a personál restaurace. Nás, staré harcovníky to nijak nerozhodilo a pojmuli jsme oslavu po našem, což je vidět z fotografií. Byla to parádní zábava,Bubenec s Michalem toho využili a uzavřeli manželství, spokojení, že to klaplo. S bohatou výslužkou jsme odjížděli domů.

Velmi lehký a pomalý rozjezd taneční zábavy nabral s příjezdem našich věrných ty správné obrátky. Naše děvčata místním ukázala, co je to bavit se na plný pecky. Užili jsme si to nad míru, "mistr" basy nepožíval ten večer alkoholické nápoje, měl tímto nad námi dohled. Přibližně ve 3/4 večírku vnikla nezdolná Martina za bicí a pokoušela se o etudy na což basák pohlížel s nevolí, čím vyprovokoval prostořekou bubenici ke konverzaci: "Myslíš, že na to umím?" "Ne" odpověděl Pavel. "No vidíš, proto se do toho neseru!" A co ty? Myslíš že umíš zpívat?" Nic netušící jí odpověděl: "ne." Pohotově na něj vypálila: "tak proč se do toho sereš?" To nás rozsekalo. Další perlička byla, když Jarda na mně vyvalil alkoholické oči a začal mi sdělovat, že když je ožralej, nejde mu ladit 12ti strunná kytara, nechápal jsem proč mi to říká (pivo udělalo svoji práci) a až po minutě usilovného přesvědčování, že 12ku jsme ladili v hospodě na zpívané, mi ukázal na svoji sólici a sdělil mi tajemně, že na ní vidí 12 strun. To už byl naštěstí závěr podařeného večírku, zbytek si domyslete z fotek, Vaše V.A.

Kdy už zalepíte hubu basákovi?Ten jeho uširvoucí zpěv je hroznej,ve Vistě jasně neměl na kytaristu ani na bubeneníka,ten sice byl málo slyšet ale byl čistej.

Děkuji pánům umělcům za prostor na podiu, užil jsem si to

Akce v Impuls Rocku nejde popsat, lidi se bavili jako o život, v kapele se vystřídalo pár hudebníků z řad publika, takže si mohli muzikanti zatančit, nálada byla skvělá, a na další akci se těšíme. V Buena Vistě by jsme měli hrát první, potom se budeme moci věnovat fanouškúm (fanynkám) a možná přijde i Michal.....

Přátelé, premiéra s novým kytaristou proběhla nad očekávání. Kluci pro Bubence přijeli Jardovo vozem Citroen Berlingo, jako obvykle se usadil vzadu a vyrazili jsme do garáže pro aparaturu. Asi tak po ujetí 500 metrů motor zhasl a jen díky tomu, že jsme jeli z kopce dokázal Jarda dojet na místo, kde se auto dalo odstavit. Telefon jeho dvornímu mechanikovi Jirkovi B. a jeho rada co s tím, nám pomohla dojet ke garáži, což bylo to jediné, co vůz dokázal. Na zapřažení našeho "kamionu" nešlo ani pomyslet, protože vůz byl rád, že uveze sám sebe (Frantík asi někde udělal chybu). U garáže jsme byli, ale co teď? Zase telefon a záchrana v podobě Jirky B. pro nás přijela, naložili jsme, zapřáhli a jelo se na Košutku. Tam už bylo dílo okamžiku, přeložili jsme do Tranzita a vyrazili do Úterý na kšeft. Nálada byla dobrá, byli jsme rádi že jedeme a v pohodě dorazili na místo. Pracně jsme vytahali aparaturu do schodů (kde asi udělali soudruzi chybu, když stavěli taneční sály v patře bez výtahu), a začalo stavění. Když bylo skoro hotovo a Bubenec zapojoval bedny, zjistil s úlekem, že nemáme potřebné šňůry na zapojení nových RCF beden... Zase šok, fungovaly jen subbasy a na to nešlo hrát. Horečně jsme přemýšleli co dál. Naštěstí v Úterý bydlí kamarád DJ Sulda a ochotně vystěhoval garáž, před kterou rozprostřel asi kilometr různě propletených kabelů a s úsměvem nás vybídl k hledání toho, co potřebujeme. Našli jsme jen jednu malou propojku která se hodila a začali jsme propadat panice. Naštěstí, díky těmto šokům, jsme ani nestačili mít trému před premiérou. Místní borci nás na sále s úsměvem a pivem v ruce sledovali, jak to vyřešíme. Bubenec jim oznámil, že se za tohohle stavu hrát nedá a to už začali jednat. Najednou se objevila pájka, cín, kleště a jali jsme se upravovat naše kabely. Nastal malý problém, když jsme zjistili, že ani jeden z nás nevidí na označení konektorů (Bubenec po operaci očí, Komár přisleplý z věčného koukání do svářecího plamene a Jarda postižen stařeckou krátkozrakostí) Opět problém. Místní borci poznali, že už je to vážný, tak se jeden uvolil a podle Bubencových pokynů navigoval Komára, kam přiletovat který drát. Zadařilo se, bedny se rozezněly a rovnou jsme vběhli na pódium a začalo to. První písnička AHOJ rozehřála krev posluchačů a na druhou Baladu o špinavejch fuseklích už první vlaštovky vtrhly na parket. Jaké bylo naše překvapení, když se na sále najednou objevil náš zachránce Jirka B se svou přítelkyní, a dvěma kamarádkami. Ty přivezly Jardovi svačinu, což vypadalo nádherně do té doby, než se místní krasavice vmáčkla mezi ně a začala hrubě prstama rvát kusy nádivky a cpát si jí do brembeřice. Za chvíli nezbylo nic, jen okousaný alobal a na ten už nikdo z nás neměl chuť. Celkový pocit z koncertu předčil naše očekávání a chybovost se tolerovala. Bez problémů se dohrálo až do půl druhý a s aparaturou nám místní pomohli až do auta. Děkujeme tímto Úterákům za podporu a pomoc. Fotky snad brzy budou

Fotky z Merlinu jsou tady i na FB

My jsme teď někdy hráli v Merlinu? Nikdo z nás si to nepamatuje
Určitě nějaké fotky dodáme, zatím je něco málo na FB.

budou fotky z merlinu ?

Hledám slova, která by dostatečně vyjádřila dík všem z vás, kteří jste se přišli se mnou rozloučit. Připravili jste mi nádhernou atmosféru, děkuju za dárečky, tak nějak ty slzičky přicházejí až teď. Vážím si toho, DĚKUJU. A omlouvám se všem, se kterými jsem nestihl zajít na panáčka, ono už takhle to bylo velmi náročné.

Milí přátelé, fanynky, fanoušci i kritici...dítě s iniciály V.A. jsem vypiplal od jeho zrození až do věku 14 let. Věnoval mu jsem mu nezměrnou energii, čas a staral se o něj do poslední chvíle. Díky vám, fanouškům, jsem s ním prožil neopakovatelné okamžiky a zážitky, které mnozí nestihnou za dva životy. Přeji mu tedy do vínku i nadále úspěch a vaši přízeň, ať to klukům hraje. Váš Michal.

V hospodě Na zelené jsme hráli devadesátiny:-) Tak pěkně to vymysleli oslavenci Pavla a Luboš, majíc oba kulatiny. Hospoda se zaplnila více než sedmdesátkou jejich rodinných příslušníků, přátel a kamarádů. Jelikož tam pravidelně hrajeme již několik let, musíme smeknout před tím, jak hospodu oba vytáhli a jak skvěle funguje. Stejně tak nejde než závidět jejich hezký vztah i po letech manželství, takové štěstí jsme my v kapele neměli i když snad Bubencovi se blýská na lepší časy. Pravda, moc jsme toho nenahráli, večer byl ve znamení gratulací, soutěží, hodně jsme se nasmáli. O co méně jsme hráli, o to víc se konzumovaly škodlivé nápoje, zejména Bubenec, který se posunul o level výš a Red bull s vodkou pil z půllitrů. Netušíme co tomu říkalo jeho srdce, každopádně si zlegitimnil požívání alkoholu. Tím, že byl po operaci očí všem tvrdil, že rohovka, duhovka i sítnice nesmí vyschnout, je třeba je stále udržovat vlhké. Na místě nebyl přítomen žádný lékař, který by tuto hypotézu potvrdil a tak Bubenec permanentně zvlhčoval. V jednu chvíli hrozilo, že večírek skončí a to když před Bubence byl postaven projektor, který mu jednak svítil do očí, takže si připadal opět jako při laserové operaci. Ale hlavně zcela chápeme jeho výtku, že je za projektorem zcela skryt, obecenstvo jej nevidí a on přitom investoval do změny vizáže několik desítek tisíc a tudíž prostě chce být viděn. V závěru produkce již měl zvlhčené oči zavřené a máme pocit, že mu bylo zcela jedno, zda jej někdo vidí. Moc hezký večírek, na Valchu se vracíme 30.dubna na májku.

Bohužel se nejhorší vize naplnily, Merlin končí 28.3. a Análka bude u toho, tak se přijďte rozloučit. Je nám to po mnoha letech prožitých na tomhle podiu moc líto.

Pomalu předávám do gesce Bubencovi naše webovky, již se skvěle stará o náš facebook, tak i dál sledujte novinky na obou kanálech a choďte na Análku

Bál hokejistů HC Chotíkov je velkou a dobře připravenou akcí a celý večer provází duch klubové pospolitosti. Uvědomili jsme si, že je zřejmě mnohem lepší být hokejistou než rockovým umělcem, neboť chlapci si přivedli velmi sličná děvčata, sál tak trochu připomínal modelingové molo. Anžto nás životní zkušenosti naučila, že v posteli je zpravidla lepší dívka, která neřeší, že se přitom rozcuchá a setře rtěnku, zas tak jsme klukům nezáviděli. Jelikož jsme se v pátek moc neunavili, dokázali jsme myslím ze sebe chrlit dost energie a večírek měl obrátky ještě před závěrečnou půl třetí. Při nakládání před kulturákem jsme byli svědky klasické situace. Venku stálo uplakané děvče, potůčky černé řasenky stékaly kolem očí, jelikož jsme soubor, kterému bezpráví není lhostejné, ptali jsme se ...stalo se ti něco, nepotřebuješ nějak pomoc? ON MI SLÍBIL, ŽE MI RÁNO UDĚLÁ LÍVANCE, vzlyk, vzlyk, TVRDIL MI, ŽE JE ROZVEDENEJ A ONA SI PRO NEJ PŘIŠLA MANŽELKA! Celá kapela se rázem stala nejlepšími kuchaři a mistry v lívancích jsouc současně ochotni poskytnout děvčeti patřičnou ranní satisfakci...ale pak jsme moudře usoudili, že každý svého štěstí strojvůdce a s úsměvem vyrazili k domovům. Hezký večírek to byl, dík patří všem hokejistům, kteří nám po skončení pomohli odtahat bedny

Máma sebou v pořadí třetí dvoják, tedy pátek i sobotu na podiu. Páteční akce na Valše byla oslavou narozenin Ondry, kterému přišli zahrát kamarádi s kapelou Billy Slon. Čímž za nás úspěšně vzali hodinku naší dřiny zatímco my se senilně kochali kvantem přítomných děvčat ve věku oslavence a utěšovali se, že nemají ještě žádné zkušenosti, takže jsme o nic nepřišli. Akce byla narušena zraněním našeho baskytaristy. Samozřejmě dostal přes hubu, protože dělal do cizího děvčete, nicméně jsme vymysleli krycí historku, že mu jeden z tanečníků spadl na stojan s mikrofonem a ten jej pak následně udeřil do oka a rozbil mu ret. Jsme oba s Bubencem to ochotni odpřisáhnout, že to tak bylo, kdyby měl Pavel problémy s přítelkyní. A nám se dá samozřejmě věřit. Akce již poté proběhla bez dalších mimořádných událostí, disciplinovaně jsme sbalili a ve dvě hodiny byli v domovech. Valcha nás čeká již brzy, velkolepá oslava narozenin majitelky v březnu a samozřejmě dubnová májka.

Nechme to uzavřené, rozhodl jsem se takto z mnoha osobních důvodů a věřte, že naopak kapela chytne energii a nový rozměr. Určitě se budeme vídat.